Nejnovějším příběhem, který se snažíme přepsat na lepší, je ten Tomáškův. Toho si jako údajně zdravé miminko v jeho půl roce adoptovali Zadrobílkovi. Ti tehdy ještě ale netušili, co za bitvy s osudem je čeká.
S manželem si strašně moc přáli miminko, ale jelikož se jim to přirozenou cestou nepodařilo a bez dětí zůstat nechtěli, rozhodli si miminko adoptovat. Zjistili si všechny potřebné informace a podali si žádost. Po roce a půl všech kurzů, školení a formalit byli Zadrobílkovi schváleni do evidence žadatelů a čekali na vytoužený telefonát. Jednoho dne konečně telefon zazvonil s tím, že si můžou přijet pro zdravé půlroční miminko. Jediná informace o zdravotním stavu byla taková, že Tomáškovi jedno očičko šilhá, ale to že by se mělo nošením brýlí dát do pořádku. To Zadrobílkovým nijak nevadilo, už proto, že sami oba brýle nosí.
Druhý den se tak jeli podívat na to, jak sami říkají, nejkrásnější miminko pod sluncem. Tomášek si na ně velmi rychle zvykl, a tak si z nich prakticky během dvou týdnů stala spokojená rodinka.
Zadrobílkovi dostali od pěstounů seznam lékářů, které musí navštívit, jelikož se to běžně u takových dětí dělá. Nikde jim však nic konkrétního neřekli, jen že Tomášek má opožděný psychomotorický vývoj, ale že to je zcela normální, že to všechno dožene. Ovšem když mu bylo devět měsíců a přitom se stále nedokázal přetočit, pomal nebyl schopný ani držet hlavičku, ptala se paní Romana na neurologii, zda-li není potřeba nějaké cvičení. Informace od lékařky byla strohá – že pokud chce s Tomáškem cvičit, nějaké cvičení jim napíše.
Jenže mezitím proběhla návštěva na očním, kde se zjistila nejen šilhavost, ale také nystagmus a že vyřazuje pravé oko, takže začali používat okluzi. S tím také dostali doporučení na rannou péči Eda. Paní Romana popisuje, jak byla v šoku, neboť záhy na internetu zjistila, že se jedná o rannou péči pro děti se zrakovým a kombinovaným postižením.
Další zpráva byla, že Tomášek asi neslyší na levé ouško a že je to potřeba další vyšetření. A tak začala pravá mateřská dovolená se mnoha cvičeními a vyšetřeními.
V roce a půl byl Tomášek se vším všude člen rodiny Zadrobílků – což byl moment, kdy s ním rodina poprvé jela do lázní. A tam přišla pořádná ledová sprcha. Rodiče se dozvěděli, že Tomášek má typickou mozkovou obrnu. Když si pořádně prostudovali doagnózu, tak se jim zhroutil svět. Žádali o zdravé miminko, přičemž jim ale z nevysvětlitelných důvodů bylo přiděleno postižené – a to ještě nevěděli, co je všechno před nimi.
Paní Romana přiznává, že první měsíc byl velmi náročný a celý ho probrečela. Po návratu z lázní každopádně začali s Tomáškem chodit na hipoterapie a zároveň docházeli na rehabilitace do Motola. Tehdy od lékařů slýchali, že pravděpodobně nebude moct nikdy chodit. Rodiče měli tehdy veliký strach, že nebudou schopni se o svého syna postarat.
Čím čas ale plynul, tím víc byli rodiče přesvědčeni, že je jim Tomášek zkrátka souzený a že mají ohromné štěstí, že si je vybral za rodiče. Zároveň zpětně přiznávají, že je to neuvěřitelně posílilo a spojilo.
Rozhodli se tedy, že udělají všechno pro to, aby z Tomáška udělali člověka, který bude moct chodit, nehledě na nepříznivé predikce lékařů. Pětkrát denně tak cvičili Vojtovu metodu a další cvičení. A výsledek se dostavil zanedlouho! Dva měsíce po návratu z lázní si byl Tomášek schopný sám sednout. To bylo pro Zadrobílkovi jako živá voda a plně uvěřili tomu, že můžou dokázat i více.
Nejpodstatnější je, že je Tomášek v pořádku mentálně a že se sám ohromně snaží. Když mu byly tři a půl roku, tak nakonec začal i sám chodit! To byla pro rodinu neuvěřitelná dávka radosti a štěstí, která ani nejde popsat.
Dnes je malému sedm a půl let, má za sebou nespočet diagnóz, sedm pobytů v léčebně, dva pobyty v lázních, dva měsíce intenzivních neurorehabilitací na klinice Axon. Do toho dvakrát týdně podstupuje hipoterapii, jednou týdně cvičí jógu pro děti se speciálními potřebami a jednou týdně také rehabilitaci na klinice Astra.
V minulém roce Tomášek absolvoval náročnou operaci kyčle, kdy měl skoro sedm týdnů spiku od prsou až po prsty na nohách. Vzhledem k tomu, že mohl jen ležet a nijak se nemohl hýbat, začala velmi náročná rehabilitace i doma. Po půl roce intenzivního cvičení se opět postavil na nohy a začal sám chodit. V červnu letošního roku Tomášek absolvoval další operaci kyčle, kdy byly odstraněny kovy.
Tomášek je velmi milý, chápavý a bystrý klučina, který má šanci žít jednou relativně normální život. K tomu ale potřebuje nákladné speciální terapie a rehabilitace.
Za každou pomoc Zadrobílkovým budeme moc vděční.
Informace k platbě:
115-5009900227/0100
VS 251213
Libovolná částka.